Seznamte se s vodní dýmkou

Vodní dýmka byla vynalezena na Blízkém východě a s největší pravděpodobností si ji poprvé užívali Peršané. Později se stala oblíbenou kratochvílí v celém arabském světě. Moderní doba dala tomuto vynálezu možnost expanze do celého světa a dnes lze narazit na její příznivce na každém kontinentu.

Prvními kuřáky vodních dýmek byli výhradně muži. To je ve většině světa samozřejmě nepřijatelné, a došlo tak k jakémusi zrovnoprávnění. V současnosti je oblíbené kouření „vodnice“ především v čajovnách.

Jak vodní dýmka funguje

Vodní dýmka funguje tak, že tabákový kouř prochází přes vodní filtr, kterým je ochlazován. Voda je obvykle umístěna v nádobě zvané váza. Ta je buď skleněná, nebo keramická a je to právě ta část vodní dýmky, která je nejvýraznější. Ochlazený kouř dále prochází takzvaným tělem, které je také buďto ze skla, nebo z mosazi, oceli, mědi či hliníku. Na tělo navazuje hadice neboli šlauch, jejíž prostřednictvím kuřák nasává dým. Dalšími komponenty jsou korunka a tarbuš, ty ovlivňují kvalitu kouření.

Názvosloví

V našich končinách se pro vodní dýmku vžilo několik pojmenování. Jde o pojmy nové i přejaté. Nejčastěji se setkáme s výrazem vodnice, ale zkušené kuřáky nepřekvapí ani označení šíša, hiša, hookah, nargila či slangově vodárna.

Uživatelé vodních dýmek se nazývají dýmkaři. Kouření je pro ně zpravidla rituálem a účastní se jej několik lidí. Zážitek z dýmkaření je samozřejmě intenzivnější než během kouření klasických cigaret, nicméně zdravotní rizika jsou stejně závažná a kuřákem může být pouze plnoletá osoba.