Žijeme v simulaci podobně jako v Matrixu?

Představu světa, kde lidskou mysl obelhávají jiné entity, vnesly do širšího povědomí běžných lidí filmy z přelomu milénia. Úspěšný snímek Matrix a jeho další pokračování nejsou jediné snímky, které se simulované realitě věnují. Můžeme připomenout třeba Vanilkové nebe s Tomem Cruisem a Cameron Diaz. S podobnou představou, že nás naše smysly klamou a poznání opravdové reality je člověku nepřístupné, polemizoval již v 17. století René Descartes v metafyzickém díle Meditace o první filozofii. Platón v antickém Řecku věřil, že vidíme jen stíny opravdové reality, které jsou tvořeny kopiemi vzorů, jež jsou přístupné pouze v říši idejí. Kdo je tvůrcem těchto vzorů nespecifikoval. Cestu k poznání popsal v díle Ústava a tento úryvek je známý jako „Podobenství o jeskyni.“

Mnoho současných vědců pracujících na teorii všeho, tedy na syntéze kvantové mechaniky, jež popisuje subatomární svět a obecné relativity, která naopak popisuje chování vesmíru, vyvozuje existenci multiverza. Žhavými kandidáty na tuto teorii je tzv. teorie superstrun nebo M- teorie. Obě připouštějí možnost nekonečně mnoha vesmírů. Tyto prostory by oddělovala energetická bariéra a v každém vesmíru by byly jiné fyzikální zákony. Variací by existovalo nekonečně mnoho a my lidé bychom byli ti vyvolení, kteří žijí v jednom z mála vesmírů, který má podmínky na život. Hodnoty přírodních konstant (např. gravitace nebo rychlost světla) ukazují na fakt, že právě my žijeme v prostoru, který je ideálně „vyladěn“ pro vznik života. Kdyby jakákoliv hodnota ve vesmíru byla jiná, mohlo by to mít nepředstavitelné následky.

Pokud připustíme možnost, že nekonečně mnoho vesmírů opravdu existuje, připouštíme i to, že v jiných kosmech existují civilizace pokročilejší než ta naše. Tito mimozemšťané dokáží simulovat nejen jednoduché věci (tak jako to již dokáží lidé např. model počasí), ale i celé vesmíry a jejich obyvatele. Jejich technologie by dokázala simulovat velký třesk, formování galaxií, hvězd, planet, fauny a flory. Sledovali by vývoj života, rozkvěty a pády civilizací, i to jak obyvatelé různých planet zkoumají svůj původ a okolní vesmír, jak vnímají svoji existenci i boha jako tvůrce. Nick Bostrom, profesor Oxfordské univerzity tvrdí, že se spíše nacházíme v simulované realitě než ve skutečné. Tato představa je skličující, ale co s tím? Jiný vědec, jímž je Robin Hanson, navrhuje, abychom žili co nejlépe a zábavně. V takovém případě je podle něj menší pravděpodobnost, že autoři simulace program nevypnou. Jiní prostě říkají, že se tím nemáme zabývat, protože stejně skutečnost nepoznáme.

Proč ale kosmologové přišly s teorií multivesmírů, které ve svých důsledcích vedou až k absurdním „matrixovským“ závěrům? Odpověď nalezneme v problému tzv. „jemného vyladění.“ Jakmile připustíme jeden vesmír, který je tak dokonale přizpůsoben k tomu, aby se na něm vyvinul inteligentní život, otevřeme vrátka mnoha náboženstvím, které toto ladění chápou jako záměr „Velkého tvůrce“, který přírodní konstanty nastavil právě tak, aby se vytvořili živé a inteligentní bytosti. Existuje i jiné vysvětlení. Vesmír je prostě nastaven právě tak, jak je, a vývoj života v něm je pouhou náhodou.

Vraťme se ale znovu k autorům simulací. Ti by jistě žili v jiném časovém rámci a byli by i autory našich přírodních zákonů. John D. Barrow v knize Vesmír plný umění tvrdí, že každý, byť sebelepší systém bude vždy potřebovat údržbu, jinak se zhroutí. V případě tvůrců by to bylo například jemné korigování odchylek přírodních konstant. Tyto zásahy bychom ale mohli zaznamenat. Simulovaní vědci by nalézali rozpory v přírodních zákonech a některé pozorované skutečnosti by nebyli schopni vysvětlit. Pokud tedy žijeme v simulaci, asi bychom to dříve či později poznali. A co když jsme to již opravdu poznali?

Stuart Clark se v jedné ze svých prací věnuje rychlosti světla ve vakuu. V posledních 15 letech došlo k podezření, že se tato konstanta opravdu v průběhu času mění. A možná nejen ona. Jak je to možné? Jedním z vysvětlení může být právě zásah již zmiňovaných tvůrců. Pravděpodobnější vysvětlení je však takové, že vesmíru rozumíme stále málo a za těmito změnami stojí přirozené procesy, které v budoucnu uspokojivě vysvětlíme.